Inspirace · Facilitace
Rozšiřování a zužování: proč se skupina zasekne, když chce vymýšlet a rozhodovat zároveň
Skupina se nejčastěji zasekne proto, že v jednu chvíli vymýšlí a zároveň hodnotí. Dobře vedený workshop nebo porada má dvě oddělené fáze: rozšiřování, kdy se sbírají možnosti bez hodnocení, a zužování, kdy se podle kritérií vybírá. Mezi nimi je nepříjemná fáze, kdy je možností moc a nikdo neví, jak z toho ven. Když ji skupina čeká, projde jí. Když ne, často to vzdá.
· čtení na 5 minut · Vojtěch Krmíček, týmový kouč a facilitátor ICF PCC
„To nepůjde“ po deseti vteřinách
Určitě to znáte. Porada, nový problém, někdo řekne první nápad. Do deseti vteřin zazní „to jsme už zkoušeli“, „na to nemáme lidi“ nebo „to šéf neschválí“. Druhý nápad už je opatrnější. Třetí nepřijde.
Po půl hodině má skupina na stole dva nápady, oba průměrné, a vybere ten méně riskantní.
Problém není v lidech. Lidská mysl neumí v jeden moment tvořit a zároveň hodnotit. Když se to míchá, nevznikne kvalitně ani jedno.
Model rozšiřování a zužování
Jeden z nejužitečnějších modelů facilitace popsal Sam Kaner v knize Facilitator's Guide to Participatory Decision-Making. Představte si ho jako diamant:
- Rozšiřování (divergence). Skupina otevírá téma: sbírá nápady, pohledy, možnosti. Cílem je množství a pestrost.
- Nepříjemná fáze uprostřed. Možností je moc, pohledy se střetávají, chvíli to vypadá jako chaos.
- Zužování (konvergence). Skupina třídí, hodnotí podle kritérií a vybírá. Cílem je rozhodnutí.
Každá fáze potřebuje jiná pravidla. A skupina by měla vědět, ve které fázi zrovna je. Stačí to říct nahlas: „Teď jen sbíráme. Hodnotit budeme za dvacet minut.“
Jak to vypadá v praxi? Na workshopu k rozjíždějícímu se STEM projektu se v jedné místnosti sešlo 70 lidí z firem, univerzit, města a kraje. Na práci měli čtyři hodiny a 12 stanovišť. Rozhodující bylo jasné oddělení fází: nejdřív se na stanovištích vymýšlelo co nejvíc nápadů, teprve potom se diskutovalo a vybíralo. Skupina odcházela se stovkami podnětů pro projekt a na konci na projektoru svítilo jedno slovo: „komunita“.
Fáze rozšiřování: co nejvíc možností
Pravidla, která se osvědčují:
- Žádné hodnocení. Ani pozitivní. I „to je skvělé“ ostatním napoví, co je „správně“.
- Nejdřív každý sám. Dvě až tři minuty ticha, každý píše nápady na lístky. Teprve pak sdílení. Ke slovu se tak dostanou i ti, kdo nemluví první.
- Jeden nápad na jeden lístek. Dá se s nimi pak pohybovat, seskupovat je a třídit.
- Množství před kvalitou. Dobrý nápad často vznikne až jako třicátý.
- Riziko je taky lístek. Kdo chce oponovat, napíše riziko jako další lístek. Zpracuje se při zužování.
Pomůže i otázka, která téma otevře jinak. Třeba: „Čeho je tento problém řešení?“ Tuhle otázku jsem si odnesl od Antona de Kroona. Hodí se, když skupina míří k prvnímu řešení, které ji napadne.
Konkrétní metody pro tuhle fázi popisuji v článku Brainstorming, který opravdu funguje.

Nepříjemná fáze uprostřed
Tady se většina skupin zasekne. Na stěně je sedmdesát lístků, každý vidí věc trochu jinak, nálada klesá. Někdo řekne: „Tohle nikam nevede.“
Kaner tuhle fázi nazývá „groan zone“, tedy zóna, kde se sténá. A je to normální součást procesu. Právě tady lidé začínají chápat pohledy ostatních. Bez ní by rozhodnutí bylo povrchní.
Co pomáhá:
- Říct dopředu, že přijde. „Za chvíli to bude vypadat jako chaos. To je v pořádku, patří to k tomu.“
- Seskupit lístky do témat. Chaos se rychle zmenší na pět až sedm skupin.
- Shrnout, co slyšíte. „Slyším tři různé pohledy. První je…“
- Pohnout tělem. Krátká přestávka nebo práce ve stoje u stěny. Když se zasekne hlava, pohni tělem.
Fáze zužování: kritéria a výběr
Teprve teď se hodnotí. Postup:
- Kritéria dřív než varianty. Na čem nám záleží? Čas, peníze, riziko, dopad na zákazníky. A to nejlepší kritérium máte hotové: jak moc nás to přibližuje k naší vizi?
- Rychlé zúžení. Každý dostane tři tečky a lepí je k variantám, které podle kritérií dávají největší smysl. Za pět minut je vidět, kde je energie.
- Hlubší pohled na pár finalistů. U dvou až tří variant: co přinese, co stojí, co může selhat.
- Rozhodnutí. Podle předem dohodnutého způsobu: rozhodne ředitel, hlasování, nebo shoda.
Jak k rozhodnutí dojít tak, aby za ním stáli i ti, kdo nesouhlasili, popisuji v článku Jak vést důležitou poradu, aby skončila rozhodnutím.
Kdy to nefunguje
- Když je už rozhodnuto. Rozšiřování jen kvůli dojmu, že se lidé zapojili, se rychle prohlédne. Lidé příště nápady nepřinesou.
- Když na zužování nezbude čas. Krásná stěna nápadů bez rozhodnutí frustruje víc než žádný workshop. Počítejte s tím, že zužování trvá stejně dlouho jako rozšiřování, často i déle.
- Když nikdo nehlídá hranici mezi fázemi. Stačí jedno „to nepůjde“ v první fázi a skupina se vrátí ke starým zvykům. Proto je dobré, aby proces držel někdo, kdo nemá v obsahu vlastní zájem.
Časté otázky
Co je divergentní a konvergentní myšlení?
Divergentní myšlení otevírá a hledá co nejvíc možností. Konvergentní myšlení třídí, hodnotí a vybírá. Ve skupině funguje nejlépe, když se střídají odděleně.
Jak dlouho má trvat fáze rozšiřování?
Záleží na tématu. Na běžné poradě stačí 10–15 minut, na strategickém workshopu klidně hodina. Důležitější než délka je, aby se v ní nehodnotilo.
Funguje to i online?
Ano. Místo lístků poslouží online tabule. Fáze „nejdřív každý sám“ je online ještě důležitější, protože v online diskusi mluví ještě méně lidí.
Co dělat, když šéf hodnotí nápady hned?
Domluvit pravidla na začátku a říct je nahlas. Pomůže, když proces vede někdo jiný než šéf. Šéf se pak může naplno zapojit jako účastník.
Je to totéž co brainstorming?
Brainstorming je jedna z metod pro fázi rozšiřování. Model rozšiřování a zužování popisuje celý proces od otevření tématu po rozhodnutí.